Navigace  |  Obsah  |  Vyhledávání
CSENDEFRRUNLHU
Rybník Vajgar,
který tvoří jednu z dominant Jindřichova Hradce, je rozdělen na Velký a Malý. V hladině menšího z Vajgarů se zrcadlí státní hrad a zámek.

Městské informační centrum Jindřichův Hradec

Občané tudy ->

Přeskočit navigaci

Navigace

 


Interaktivní průvodce městemUbytováníPenzion OboraVideopozvánkyKalendář akcí 2021 v PDFAnimovaný film o Jindřichově HradciAqua show sv. FloriánRozhledna Rýdův kopec DěbolínKudy kam na JindřichohradeckuBazén / Aquapark Jindřichův HradecMěstská sportoviště Jindřichův HradecOnline webkameryVirtuální prohlídkyPexeso

 

Domy vyprávějí

Jindřichohradecké domy vyprávějí

Ve zdech jindřichohradeckých domů, domků, vilek a honosných stavení jsou vryty momenty krásné i tragické, těsně spjaté s osudy jejich obyvatel. Svou stopu zanechal každý z nich, ať už člověk zcela prostý nebo osobnost kulturně, politicky či jinak významná. Kdyby tak jindřichohradecké domy mohly vyprávět! Jistě by leccos návštěvníkům s otevřeným srdcem alespoň našeptaly…….

Langrův dům na náměstí Míru. Má dvě popisná čísla, protože původně tu stály dva pozdně gotické domy, později spojené a renesančně přestavěné. Zatímco přední a zadní trakt jsou přibližně z let 1530-1540, nádvorní arkádová pavlač byla postavena o něco později. Do roku 1579 jsou datována sgrafita s výjevy ze Starého zákona, kterými se dům liší od ostatních. Podle tradice je dům č.139 jedním z nejstarších ve městě. V domě č.p.138 je umístěna výstavní síň a prodejní umělecká galerie.

Landfrasova tiskárna. Čistou klasicistní podobu dal domu v roce 1827 stavitel Josef Schaffer. Starší objekt byl zvýšen o patro a dostal novou fasádu. Již od roku 1797 sloužila budova téměř sto let provozu tiskárny rodiny Landfrasů, jež se v průběhu 19.století řadila mezi největší tiskárny v Čechách. Jednopatrová klasicistní budova má sedmiosé hlavní průčelí do Balbínova náměstí, s prostředním risalitem, završeným trojúhelníkovým štítem. Vchod kryje balkonový portikus.

Budova staré radnice. Nejstarší zpráva o kamenné budově radnice pochází z roku 1493, ovšem to už nějaký čas stála. O rok později do ní instaloval mistr Hanuš, pravděpodobně tvůrce známého staroměstského orloje, nový hodinový stroj. V průběhu následujících století prošla radnice mnoha úpravami. Poškozena byla po požáru na počátku 17.století a především po ničivém požáru roku 1801, kdy musela být téměř od základu vystavěna znova. Z interiérů radnice je nejpozoruhodnější secesní zasedací síň ve druhém patře, upravená na počátku 20.století podle návrhu předního českého architekta Jana Kotěry  a sloužící dodnes reprezentativním účelům.

Hotel U zlaté husy. Stojí v severovýchodním cípu náměstí Míru, je gotického původu, renesančně přestavovaný v 16.století. Právě tady strávil poslední noc v Čechách Karel Havlíček Borovský při své nedobrovolné pouti do vyhnanství v Brixenu. Traduje se, že se tu známý český spisovatel, novinář a politik setkal s jiným významným návštěvníkem města, Josefem Kajetánem Tylem. Na památku Borovského nocování v Jindřichově Hradci nechali místní v roce 1902 zřídit na průčelí hotelu pamětní desku.

Budova Střelnice. Vystavěna byla ve dvacátých letech 19.století jindřichohradeckými ostrostřelci. Na tehdejší dobu byla Střelnice přepychově zařízena. V sále visely tři nádherné lustry, nechyběly biliárové stoly a další zařízení v hodnotě téměř tří tisíc zlatých. Na dlouhou dobu se budova stala střediskem společenského a kulturního života Jindřichova Hradce a okolí. Po rozsáhlé přestavbě byla Střelnice slavnostně otevřena v prosinci r.1891. Současná, méně honosná podoba, pochází ze čtyřicátých let 20.století. Jedna z nejvýznamnějších společenských událostí se tu odehrála 15.února roku 1846. Konal se tu první český ples, kde mimo jiných zazněla i píseň Františka Škroupa s textem J.K.Tyla – Kde domov můj. Nikoho tehdy nenapadlo, že se jednou stane českou národní hymnou.

Zámecký mlýn. V areálu Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci se nachází původně gotický mlýn, o němž jsou první zmínky z roku 1485. Zvětšen a renesančně přestavěn byl r.1551, v 70.letech 17.století byl vybaven 14 vodními koly a od té doby se mu říkalo „U čtrnácti“. Od roku 1886 zde byla dle projektu Františka Křižíka budována elektrárna, která byla do provozu uvedena o dva roky později. První zkouška osvětlení ale proběhla už v roce 1887 a Jindřichův Hradec se tak rozsvítil jako první město po Praze. Křižíkova vodní elektrárna je stále funkční. Celý objekt je národní kulturní památkou.

Dům u Bradáče. Na cestě z Jindřichova Hradce směrem na Buk, za mostem přes řeku Nežárku, stojí dům, kterému Jindřichohradečáci neřeknou jinak, než „U Bradáče“. A to nejen kvůli netypické ozdobě na nároží domu. Štuková hlava údajně označuje místo, kam až kdysi sahala voda při povodni. Jiné vysvětlení je, že v prostorách domu, jehož jádro je z počátku 16.století, býval kdysi holičský krámek.

28.6.2011 14:05:36 - aktualizováno 16.1.2012 15:44:14 | přečteno 7539x | marcela.kozlova

Vyhledávání



 
Informační středisko město Jindřichův Hradec © 2011  |  Panská 136/I, 377 01 Jindřichův Hradec, Česká republika
tel. +420 384 363 546  |  e-mail: info@jh.cz
Mobilní verze stránek
load