Jindřichův Hradec

Tak zní podtitul již XX. Slavností Adama Michny z Ottradovic, které se v Jindřichově Hradci budou konat 26.–28. 9. 2014. Duchovní dědictví, které nám naši předkové odevzdali k jeho dalšímu kultivování je samozřejmě nejen závazkem, ale také radostí. A právě tak radostná je muzika i poezie Adama Michny z Ottradovic, která je i ve světě považována za nejkvalitnější hudbu raného českého baroka vůbec. Před dvaceti roky se skupina nadšenců z Brna pod jménem Collegium pro arte antiqua, vedená Mojmírem

Poláčkem, s pomocí muzikanta a badatele Michaela Pospíšila pustila do hledání Michnových otisků do charakteru města, ve kterém žil. Je tu všude a ve všem, dotýkal se kdejakého kamene, ale jeho konkrétní stopy nejsou vlastně (kromě pamětní desky, instalované u příležitosti čtyřistaletého výročí jeho předpokládaného narození) téměř nikde. Michna téměř prvních dvacet let života strávil v Jindřichově Hradci, ale pak nám nejméně na deset let mizí z dohledu. I když jsme na stopě jeho dalším studiím, zatím přesně nevíme, kde získal tak perfektní přehled o tehdejší světové hudební produkci a trendech, a vzdělání, které mu můžeme jen závidět.

O co v Michnovských slavnostech nám, kteří je přizdí pravujeme a realizujeme, jde především? Vtáhnout mezi ty, kdo se Michnou a odkazem jeho doby, vyjádřeným hudbou, divadlem, tancem, výtvarným uměním i dalšími projevy zabývají, kohokoliv dalšího, kdo je citlivý k tak křehkému dědictví. Kdo chápe, že čas pro setkání se nad tou krásnou muzikou je nám dán k dorozumění. Také proto se snažíme udržet ve městě účinkující po všechny tři dny slavností. Každý den má jinou, historicky danou náladu; zahájení duchovní hudbou a ukončení zpívanou bohoslužbou je něco, bez čeho by Michna nebyl Michnou. Sobota je nejpestřejší, ale také respektuje staletí ustálený běh. To jsou již léta zavedené „rituály“ těchto slavností. Letos plánujeme oživit město během soboty také několika průvody muzikantů, tanečníků a dalších účinkujících. Společně se také vydáme po místech, s Adamem Michnou doloženě nebo alespoň tušeně spojených. V jubilejním dvacátém ročníku těchto slavností barokní hudby a jednoho z jejích vrcholných domácích umělců se pokusíme jeho bohaté dílo předat návštěvníkům v co nejčistší, nejkvalitnější a také trochu velkorysejší podobě. Největší odměnou, radostí a poctou velkému Jindřichohradečákovi pak bude zájem o jeho překvapivě živý umělecký i duchovní odkaz.