Jindřichův Hradec

Měšťanský dům č.p. 124/III

Architektura

Samostatně stojící patrový dům o sedmi okenních osách, půdorysně zalomený do tupého úhlu podél ulice. Hladké průčelí je nahoře ukončeno hladkou atikou, ve střední části domu prolomenou nízkými oblouky nad okapem. Novodobá okna mají v přízemí jednoduché rámování, místy se dochovalo kamenné ostění. V patře jsou okna bez orámování. Nesymetricky umístěny portál je půlkruhově zaklenutý, s ostěním provedeným v omítce a zasazený do obdélníkového rámu. Dům pochází patrně z 18. století, byl však novodobě zcela přestavěn v polovině 20. století. Je cenný svým průčelím, které neodmyslitelně patří k podhradí, a svou hmotou, která výrazně ovlivňuje dálkové pohledy přes Nežárku na zámek. Uplatňuje se hlavně hmota střechy, členitá díky složitějšímu půdorysu zadní části domu.

Historie

Busta na domě připomíná Marii Hoppe-Teinitzerovou (1879-1960), žijící dlouhá léta v Jindřichově Hradci a zde pochovanou, vzdělanou ženu, která studovala umělecké a textilní školy v Praze a Berlíně. Při návštěvě Švédska se nadchla gobelíny v komnatách švédských králů; po návratu zřizuje v roce 1910 umělecké dílny v otcovském domě v Růžové ulici. Za osm gobelínů „Řemesla“ získává v roce 1925 Velkou cenu Paříže, což zakládá věhlas jindřichohradecké dílny. Zpracovává náměty Maxe Švabinského, Cyrila Boudy, Karla Svolinského a jiných významných výtvarníků. V roce 1951 kupuje tento dům spolu s vedlejším, nicméně jsou jí státem zkonfiskovány, ač se stává v roce 1952 laureátkou Statní ceny... Dům je v roce 1954 upraven Statní památkovou správou pro její textilní dílny. Dodejme, že budova byla v roce 1989 navrácena její neteři. Marie Teinitzerová, umělkyně světového formátu, navzdory všem poctám žila prostým životem, zdůrazňujíc „... jsem jen poutnicí na této zemi...“. V současné době je objekt ve vlastnictví církve.

Koželužské domy čp. 7/IV

Architektura

Soubor domů, spojených ohradní zdí. Na severní straně je přízemní stavení s šindelovou mansardovou střechou. Průčelí má členěno stuhovými šambránami, stuhový portál je datován roku 1776. Prostory jsou klenuty valenou klenbou s pětibokými výsečemi. Dům je patrně vystavěn na troskách domu, zničeného požárem roku 1773. Střední dům má hřeben střechy orientován kolmo k ulici. Je patrový, s mansardovou šindelovou střechou a zděným volutovým štítem do ulice. Štít má barokní štukovou výzdobu. Na protější straně, směrem k Nežárce, je malebný dřevěný štít a v patře dřevěná pavlač. Ze středního domu vybíhá křídlo na jih. Jeho fasáda do ulice je bez členěni, obsahuje jen jednotlivá okna a portály. Jeden z portálů je goticky s diamantovým přetínáním. Jiným gotickým portálem se vchází do dvora. Jižní stavení je rovněž přízemní s mansardovou šindelovou střechou; má klasicistní průčelí, uvnitř je upraveno novodobě. Všechny tři objekty mají zásadní urbanisticky význam, protože formuji prostor ulice Pod Hradem a vytvářejí neopakovatelnou atmosféru podhradí.

Historie

Bývalý koželužský dvůr, koupený spolu s vedlejším domem čp. 124 v roce 1951 Marii Teinitzerovou. Vedle něho byla řada dalších koželužských domů, proto se ulici říkalo Koželužská nebo V koželuzích. Pro činění kůží byl nezbytný dostatek vody, proto byly koželužny stavěny u Nežárky. Začátkem 90. let minulého století zde byly restaurátorské dílny, přináležející k uměleckým dílnám ve vedlejší budově. V současnosti restaurace a studentský hostel.

Soutěžní otázka: Jak se dříve jmenovala nynější ulice Pod Hradem?

Odpovědi najdete v textu článku na webu www.infocentrum.jh.cz a nebo v knize Pod střechami domů, která je v prodeji v jindřichohradeckém infocentru v Panské ulici (až bude zase otevřeno :)). Správné odpovědi zasílejte do středy 3. února 2021 na email info@jh.cz Ze správných odpovědí bude vylosován jeden výherce výše zmíněné knihy, kterou vydalo město Jindřichův Hradec.